Jdi na obsah Jdi na menu

2002

6. 5. 2015

 

2002

 

Kromě běžných věcí je třeba do zápisu za rok 2002 uvést dvě významné, avšak zcela odlišné události. Ta první je radostná – po mnoha letech se opět podařilo ve Skrbeni vytvořit družstvo mladých hasičů. Stalo se tak přičiněním manželů Pavla a Zdeny Musálkových, Jana Koleňáka, Jaromíra Bludského a Jaroslava Zlámala, kteří společně začali připravovat dvanáct dětí na soutěž Plamen i soutěže v Lize mládeže v požárním sportu.

Na svých úplně prvních závodech v rámci Plamenu v Řimicích obsadili mladší žáci 15. místo ze 17 zúčastněných, starší byli 22 z 23. Soutěžili Pavel Musálek ml., Jan Musálek, Romana Musálková, Jakub Absolon, Tomáš Rozsypal, Veronika Rozsypalová, Jiří Janda, Václav Bodlák, Lucie Sedláčková, Tomáš Zlámal a Petr Bašta. Vezmeme-li v úvahu, že s obdobnou soutěží neměl nikdo z nich vůbec žádné zkušenosti, lze v budoucnu očekávat jen zlepšení.

 

Tou druhou událostí, která poznamenala dění nejen v našem sboru, byly ničivé záplavy v Čechách.

Ihned, jakmile sdělovací prostředky přinesly informace o nebývalém rozsahu záplav, bylo hasičům jasné, že mohou být vysláni na místo katastrofy. Velitel sboru spolu se starostou obce vyhotovili seznam věcí, kterými je třeba jednotku pro zásah vybavit (lopaty, metly, desinfekční prostředky, svítilny, pitná voda a další) a tyto byly ihned zakoupeny. Čekalo se jen na pokyn k odjezdu. Krizové štáby však jakoby váhaly, zda je pomoc nutná. K rozhodnutí došlo nakonec v neděli 18. srpna krátce před polednem. Připravenost se osvědčila, jednotka ve složení Rostislav Svačinka starší, Kamil Jureček, Lubomír Dopita, Jaroslav Zlámal, Jan Koleňák a Jaromír Bludský ze Skrbeně odjela ve 13 hodin. V Olomouci dostal velitel rozkaz přepravit se do obce Obříství na Mělnicku.

Ihned po příjezdu bylo nasazeno čerpadlo PS 12 a šestnáct hadic (320 m) na odčerpávání jednoho z velkých jezer, která se v obci vytvořila. Tamější terén je totiž tvořen sníženinami, mezi kterými jsou na vyvýšených náspech cesty. Čerpalo se nepřetržitě, stroj byl v chodu do prvního přerušení čerpání 34 hodiny, během celého týdne běžel celkem 115 hodin.

V pondělí ráno bylo nasazeno další čerpadlo, PS 8. To však vydrželo čerpání kalné vody na plný výkon jen 11 hodin, potom se stroj zadřel. Není divu, čerpadla PS 8 jsou již letitá.

Odčerpávání vody, zprvu jakoby beznadějné, se postupně začalo projevovat a hladina klesala. Aby bylo odčerpávání urychleno, během noci z pondělí na úterý hasiči prokopávali kanálky, kterými bylo stékání vody k sacím košům usnadněno. V úterý večer hladina tohoto jezera poklesla natolik, že se jednotka přemístila. Tentokrát to bylo jezero, pod jehož hladinou byl hřbitov a okolní zahrady a dvorky. Jelikož se na hřbitově ještě čtrnáct dnů před povodní pohřbívalo, mohlo být toto místo zdrojem nebezpečné nákazy pro celé okolí. Proto byl dodržován přísný režim používání ochranných rukavic a neustálé desinfekce nářadí i pracovních oděvů. V odčerpávání vody ze hřbitova se pokračovalo až do pátku, kdy měla být naše jednotka vystřídána. Předtím ovšem došlo k vážné události. V pátek večer se ozvala v nedaleké chemičce Spolana siréna a byl vyhlášen 3. stupeň chemického poplachu. Hasiči stopli motor čerpadla,a s nejnutnějšími věcmi nasedli do vozidla a odjeli spolu s dalšími čtyřmi jednotkami směrem k Praze. Po 15 km se rozhodli přespat v obci Líbeznice. Brzy ovšem zahoukala siréna i tady. Znovu nasedat a pryč. Noc strávili nakonec na požární stanici v Praze – Holešovicích.

V sobotu ráno, kdy už bylo po poplachu, byla jednotka vystřídána a po naložení techniky odjeli hasiči zpět do Skrbeně.

Při odjezdu do Čech dostali hasiči za úkol vytipovat obec, do které bude poslán výtěžek sbírky, kterou obec Skrbeň uspořádala. Na základě toho, co na vlastní oči viděli, doporučili pomoci obci Tuhaň. V této vesnici s pěti sty obyvateli spadly při povodni tři desítky domů, na demolici dalších poškozených vodou se čekalo. Vybraná částka (46.900,- Kč) byla tedy odeslána na účet této obce. Na dokreslení – do pokladničky na obecním úřadě Skrbeňští občané přispívali částkami do 50 do 5.000 Kč.

Skrbeňský sbor se rozhodl pomoci přímo svým kolegům – hasičům a 23. listopadu předali bratři Rostislav Svačinka st., Kamil Jureček a Jaromír Bludský při návštěvě míst, kde v srpnu pomáhali, zástupcům SDH Tuhaň dar našeho sboru 2.000,- Kč a deset triček se znakem obce Skrbeň.

Za práci odvedenou při povodních byla na výroční valné hromadě předána Jaroslavovi Bludskému medaile Za příkladnou práci, Janovi Koleňákovi, Jaroslavovi Zlámalovi a Kamilovi Jurečkovi medaile Za zásluhy. Rostislav Svačinka st. a Lubomír Dopita byli navrženi na udělení medaile Za odvahu a statečnost.

 

V průběhu roku uspořádal sbor akce, které od něho veřejnost již víceméně očekává.

Maškarní ples (2. února), oslavy svátku sv. Floriána, taneční zábavu (v červnu), soutěž hasičů-veteránů (v září), dvakrát sběr železa.

Pro pořádání akcí pod širým nebem se sbor vybavil zakoupením pěti sad zahradního posezení (stůl a dvě lavice až pro deset osob), dalších pět sad zakoupila obec. Lavice budou sloužit i jiným pořadatelům.

 

První kolo soutěže v požárním sportu se konalo 11. května v Hynkově. Družstvo mužů SDH Skrbeň však po dohodě s velitelem i starostou sboru ze soutěže odstoupilo. Důvodem bylo neobjektivní rozhodování rozhodčího.

Na soutěži v Chomoutově počátkem května obsadilo Skrbeňské družstvo 5. místo.

Hasiči-veteráni v počtu šesti družstev se sjeli na svou soutěž do Skrbeně v září. Pořádající mužstvo obsadilo 2. místo, ženy byly páté.

 

V listopadu se bratr Tomáš Spurný vzdal funkce člena Výkonného výboru Okresního sdružení hasičů Olomouc, jehož byl členem od roku 2000.

Na konci roku měl sbor 40 členů, z toho 10 žen.

 

Při minutě ticha na výroční valné hromadě k uctění památky zemřelých hasičů jsme vzpomínali na bratra Vladimíra Bodláka, který zemřel 7. října. Byl to člověk, jenž měl nesmírné zásluhy o rozvoj zdejšího sboru, o překonání mnoha krizí jež zákonitě přicházejí, který pro hasičskou věc obětavě pracoval po celý život.

Bratr Bodlák se stal členem Skrbenského sboru v roce 1949. Vzpomínával, jak spolu se svými vrstevníky jako mladí museli obhajovat svou pozici ve sboru, jak museli pracně získávat důvěru starších. Povedlo se jim to. Bratr Bodlák soustředil kolem sebe podobně zapálené kamarády a společně dali sboru nový, silný impuls. Právě tehdy se Skrbeňský sbor rozrostl o mnoho nových mladých členů, družstva všech kategorií se zúčastňovala soutěží a dosahovala řady úspěchů. Hasiči se podíleli na bezpočtu veřejnosti prospěšných pracích ve Skrbeni a upevňovali dobré jméno sboru. To vše se odehrávalo pod vedením bratra Bodláka a řeklo-li se ve Skrbeni „hasiči“, každý si představil především jeho. Tady se zřejmě upevňovalo jeho přesvědčení, že dostanou-li mladí prostor a šanci, dokáží hodně. Proto, třebaže stále zůstával hybnou silou všeho dění, i mezi hasiči prosazoval uplatnění mladých. Svou energii nevěnoval pouze práci pro hasiče ve své obci, měl spoustu přátel v širokém okolí a kladl důraz na vzájemnou spolupráci jednotlivých sborů. Velitelem „svého“ sboru byl plných třicet let (1957-1987). Byl okrskovým funkcionářem, podílel se také na činnosti celookresních hasičských orgánů, byl členem i předsedou okresní kontrolní a revizní rady. Tolik práce nemohlo zůstat bez ocenění a vysokých vyznamenání, po zásluze mu byl udělen Řád sv. Floriána. V posledních letech se několikrát uvažovalo i o udělení nejvyššího vyznamenání – titulu Zasloužilý hasič. On to však odmítl s tím, že nebyl hasičem kvůli medailím.

Za veliké účasti hasičů z blízkého i vzdálenějšího okolí jsme se s ním rozloučili 12. října.